Pouze kdo je hoden

Kapitola třicátá šestá

Royce proletěl vzduchem a přistál zpátky v jámě, pouhých pár desítek centimetrů od příšery. Dav zajásal. Sotva dopadl, netvor na něj skočil a pustil se do zuřivého drápání a škrábání. Royce z těch ran zachvátila příšerná bolest a on zvedl své zkrvavené ruce, aby se bránil.

Věděl, že jestli chce přežít, má jen pár vteřin. V zoufalství se natáhl a popadl bestii kolem krku. Přetočil se, přirazil ji k zemi a klekl si na ni. Zesílil své sevření a držel ji tak, že jen o milimetry unikl jejím drápům.

Přitlačoval a přitlačoval, dusil v obludě veškerý život. Roycovi se nelíbilo, že musí stvoření ublížit, přestože se ho snažilo zabít, uvědomoval si však, že jestli to neudělá, bude jeho život u konce.

A tak držel, i když ze sebe nestvůra vyrážela hrdelní vrčení a kroutila se ve snaze ho zabít. Ať dělala, co dělala, nepovoloval. Věděl, že povolit znamená smrt.

Konečně mu netvor pod rukama ochabl.

Mrtev.

Ta myšlenka Royce překvapila a zarmoutila zároveň. Na jednu stranu se mu ulevilo, že ho zabil, na druhou stranu mu ho bylo líto.

Z davu se neozvala ani hláska. Očividně byli neméně ohromení.

Royce se postavil a snažil se popadnout dech. Ze šrámů a škrábanců po celém těle mu kapala krev. Byl naprosto vyčerpaný a popravdě neměl ponětí, jak se mu podařilo souboj vyhrát. Poslední minuty se mu rozplynuly v rozmazaném víru adrenalinu.

Koneckonců na tom ale nezáleželo. Zvítězil. Dílo bylo hotovo a on udělal, co nikdy udělat nechtěl: bil se o přežití za každou cenu.

Royce stál a napůl doufal, že mu do jámy spustí lano, třebaže moc dobře věděl, jak to chodí. Viděl přece, co se stalo Markovi a Rubinovi, slyšel, co mu řekl voják: bude bojovat a bojovat, dokud buď neumře, nebo neunudí diváky. Z tribun se opět ozval jásot a postupně sílil. Royce si se skličujícím pocitem uvědomil, že jeho boj ještě ani nezačal.

Do jámy byl náhle svržen bojovník. Za hlasitého povzbuzování diváků přistál sotva pár desítek centimetrů od něj. Royce si ho změřil pohledem. Byl to urostlý muž, svalnatý a neměl na sobě žádnou zbroj, ba dokonce žádné oblečení kromě bederní roušky a zlověstné černé masky, jež mu zakrývala obličej. Na olivové pleti se mu rýsoval nespočet jizev a tetování. Očividně se jednalo o profesionálního vraha.

Dav nadšeně skandoval.

Royce ustoupil až ke stěně, zatímco jeho protivník se vydal pomalým, výhružným krokem za ním, v ruce obrovskou sekeru. Roycovi se sevřelo hrdlo. Nedokázal si představit, jak z téhle situace vyvázne živý.

Vtom něco proletělo vzduchem a Royce zaslechl, jak to dopadlo do bahna pár kroků od něj. Otočil se a s neskonalou úlevou zjistil, že je to meč. Jeho meč. Křišťálový meč.

Royce se po něm vrhl, popadl ho a na poslední chvíli se sehnul pod rozmáchlou sekerou, která mu projela těsně nad hlavou.

Vesničané spokojeně zavyli, když Royce z bahna vytáhl meč a postavil se svému soupeři. Sotva se k němu otočil, muž už se na něj s hrozivým pokřikem vrhl a oběma rukama zvedl nad hlavu sekeru, jako by chtěl Royce rozseknout vedví. Royce pozvedl svůj meč a ránu odrazil. Od zbraní se všemi směry rozlétly jiskry. Jen stěží dokázal protivníkově neuvěřitelné síle vzdorovat. Sekeru se mu podařilo zastavit až pouhých pár centimetrů od svého obličeje.

Útočník byl však neskutečně rychlý, jediným pohybem ukročil a hlavou udeřil Royce do obličeje, až pozpátku zavrávoral a dopadl na záda.

Diváci křičeli jako diví. Royce se v blátě posadil a hlava se mu točila bolestí. Podařilo se mu zaostřit právě včas, aby spatřil, jak se na něj znovu řítí sekera. Uhnul a zbraň ho o vlásek minula. V příštím okamžiku ovšem musel uhnout opačným směrem, jelikož se na něj snášela znovu. Muž se pohyboval s neuvěřitelnou rychlostí.

Tentokrát sekera mířila doprostřed. Royce se po rychlé úvaze zaklonil, otočil se v bahně a podkopl protivníkovi nohy. Jeho sekera prolétla vzduchem.

V davu to zahučelo překvapením. Jeho soupeř nyní ležel bezbranný na zádech.

Royce bleskově vyskočil na nohy a rozkročil se nad ním. Zatímco se jeho sok válel v blátě, Royce pochopil, že přišla jeho chvíle. Věděl, že má jeho život ve svých rukou. Nyní měl šanci ho zabít, skoncovat to a vyjít ze zápasu jako vítěz.

Dál nad ním stál, v ruce svíral meč, avšak neútočil. Místo toho se obrátil čelem k divákům, vzhlédl k tribunám, zvedl svůj meč tak, aby ho všichni viděli, a pak ho před jejich zraky odhodil do bláta. Nehodlal se jimi nechat ovládat. Nebude zabíjet nevinného člověka. Nestane se tím monstrem, které z něj chtějí mít.

Rozzuřené obecenstvo začalo hlasitým bučením a syčením vyjadřovat svůj nesouhlas. Royce je v jediném okamžiku připravil o jejich moc. Nemohli s tím nic dělat. Nemohli Royce donutit, aby ho zabil. Nad tím jediným neměli žádnou kontrolu.

„Nezabiju člověka pro vaše pobavení!“ zakřičel Royce.

Dav na něj dál bučel a syčel.

Royce se obrátil, ruce doširoka roztažené, stále neozbrojený. Čekal, až se jeho soupeř zvedne ze země, a vážně se mu zadíval do očí. Muž mu se zjevným překvapením pohled oplatil.

„Neublížím ti,“ prohlásil Royce. „Oba jsme otroci stejného systému. Rozhodni se nebojovat a oni s tím nebudou moct nic udělat. Zvítězíme nad nimi.“

Čekal, že mu jeho sok projeví vděčnost. Vděčnost, že Royce ušetřil jeho život. Vděčnost, že mu nabízí možnost odejít.

Jenže muž se na něj k jeho překvapení zamračil. Zjevně na něj jeho proslov nezapůsobil. Naprosto ignoroval Roycův návrh, sehnul se, vytáhl z bláta svou sekeru a vrhl se na něj.

Dav vybuchl.

Pořád ještě neozbrojený Royce rychle uvažoval. Až do poslední vteřiny zůstal na místě, pak uskočil. Soupeř se kolem něj klopýtavě prohnal, Royce se otočil, kopl ho do ledvin, a tím ho poslal zpátky do bahna.

Diváci to ocenili hlasitým křikem.

Muž se opět vyškrábal na nohy a bleskově se rozmáchl sekerou. Royce to nečekal, a ačkoli se pokusil uhnout, zbraň ho škrábla do paže. Stačilo to, aby mu z rány začala téct krev – a aby to bolelo.

V obecenstvu to zašumělo vzrušením.

Jeho protivník odhodil sekeru na zem, rozběhl se k němu a zničehonic ho srazil do bláta. Royce zalapal po dechu. Dopadl na zem tak tvrdě, že oba ještě dobrý metr klouzali bahnem. Než se dokázal vzpamatovat, klečel mu muž na hrudi a pěstí ho bil do obličeje. Jednou, dvakrát, třikrát.

Royce si celý otupělý uvědomil, že ho chce svalovec zabít. Četl mu to v očích. Jeho podezření se vzápětí potvrdilo, když se po něm natáhl oběma rukama, aby Roycovi vypíchl oči.

Než se mu stihl dostat k obličeji, Royce popadl muže za zápěstí, aby ho zastavil. Tělo se mu třáslo námahou. Protivníkovy vražedné ruce byly silné, široké a odhodlané zarýt se mu do obličeje.

Navzdory Roycově úsilí se muži dařilo milimetr po milimetru přibližovat ke svému cíli. Royce věděl, že za pár vteřin bude po všem. Tenhle zápasník ho zabije.

Obecenstvo ho povzbuzovalo, pobízelo, žíznilo po krvi.

Roycovi se najednou rozmazal zrak a všechno kolem se zastavilo. Svět jako by se rozplynul a zavládlo v něm naprosté ticho. Pak se v něm vzedmula povědomá síla. Poddal se vlně nové zuřivé energie a připadal si větší než sám vesmír.

Sevřel mužova zápěstí pevněji a začal si je odtahovat od obličeje stejnou cestou, jakou se k němu přiblížily. Tlačil na ně, dokud je neodstrčil tak daleko, že se dokázal posadit.

Jeho soupeř na něj s třesoucíma se rukama vyjeveně zíral. Royce těma svýma trhl a odhodil ho stranou.

Muž se odkutálel do bahna, zatímco Royce vyskočil na nohy. Diváci tomu nečekanému zvratu nadšeně aplaudovali.

To už se ale jeho sok znovu zvedal, sbíral ze země svou sekeru a rozmachoval se, aby udeřil. Tentokrát bylo však všechno jinak. Royce snadno uhýbal a uskakoval všem jeho sekům a úderům a sekera ho se svištěním neškodně míjela. Dařilo se mu předvídat každý soupeřův pohyb. Jakmile měl toho tančení dost, pokročil o krok dopředu a kopl udýchaného muže do hrudi, takže se opět ocitl na zádech a beze zbraně. Royce se sehnul pro svůj meč.

Royce stanul nad svým protivníkem, jednou nohou mu šlápl na hruď a přišpendlil mu ji k zemi. Dav byl jako u vytržení.

Muž k němu vzhlédl celý omámený a ponížený. Royce v jeho očích poprvé spatřil strach.

„Udělej to,“ vyzval ho. Z koutku úst mu vytékal pramínek krve.

Royce zavrtěl hlavou.

„Neudělám.“

Muž konečně přikývl.

„Vzdávám se!“ zvolal.

Obecenstvem projela vlna nelibosti. Ozvalo se rozčilené bučení a pískání.

„Zab ho, zab ho, zab ho!“ skandovali na Royce.

Royce odhodil meč a zvedl k nim hlavu.

„To vy jste prohráli!“ zakřičel. „Vy všichni jste prohráli!“

Sotva to dořekl, zaslechl za sebou znenadání temné zavrčení. Otočil se právě včas, aby viděl, jak si jeho soupeř bere svou sekeru, vysoko se s ní rozmachuje a míří mu na hlavu, aby ho rozsekl vejpůl.

Royce před ránou uhnul a odkulil se. Instinktivně ze země sebral svůj meč a ohnal se jím ve výšce krku.

Soupeři se skutálela hlava z ramen a přihlížející propukli v ohlušující jásot.

Royce shlížel na mrtvé tělo svého protivníka a v životě se mu nedělalo tak zle.

Vojáci Roycovi do jámy spustili lano, aby mohl vylézt. Zasunul si meč do pochvy, popadl lano a krůček po krůčku se vyškrábal nahoru.

Jakmile přelezl přes okraj jámy, ucítil, jak ho po zádech plácají ruce vesničanů. Nadšeně provolávali jeho jméno. Stál tam mezi nimi ve svém podivném stavu a točil se s ním celý svět.

„ROYCE! ROYCE! ROYCE!“

Navzdory svému otupění mu náhle před očima naprosto jasně vyvstaly tři věci. První byl muž, jenž Jámám předsedal. Urozený, oděný v královské fialové. Royce ho okamžitě poznal; byl to místní lord, který ho odsoudil do Jam. Manforův otec. Lord Nors.

Druhá byl lordův syn, jenž stál vedle svého otce v elegantním obleku se symbolem vévody. Na tváři měl nadutý, arogantní výraz.

A třetí byla k jeho naprostému zděšení Genevieve. Stála tam s nimi, na sobě stejnou královskou róbu jako oni.

Ruku v ruce s vévodou.

Royce stál jako přimražený, znehybněný hrůzou. Genevieve se na něj také dívala, najednou mu však došlo, že neví, kdo je. Měl na sobě přece masku.

Royce si ji pomalu stáhl z obličeje a upíral přitom oči přímo na Genevieve.

Genevieve vytřeštila oči a ztuhla na místě. Hleděla na něj a ve tváři se jí zračil naprostý šok. Očividně také nečekala, že ho tu uvidí. Zdálo se, že se samým ohromením nezmůže na slovo.

V Roycovi v jediném okamžiku všechno zemřelo. Jak se to mohlo stát? Jeho milovaná, dívka, pro niž riskoval úplně vše, dívka, s níž vyrůstal, si tam stojí zavěšená do urozeného. Po tom všem ho zradila.

Roycovo srdce se roztříštilo na milion kousíčků. Zachvátila ho taková bolest, že nevěděl, jak se s ní vypořádat.

Bylo to ale víc než jen bolest. Pociťoval i zlobu, touhu se nějak pomstít těm urozeným, co vytvořili tyhle jámy, v nichž stavěli udatné bojovníky do příšerné pozice. Někdo s tím musel něco udělat. Někdo tomu musel okamžitě učinit přítrž.

Royce se natáhl, vytrhl jednomu s vesničanů kopí a vší silou ho vrhl na tribunu.

Zbraň proletěla vzduchem v přesném oblouku a než mohl kdokoliv v překvapeném davu jakkoliv zareagovat, našla si cíl v hrudi lorda Norse. To sedí, pomyslel si Royce. Trefil muže, který ho odsoudil, muže, který to všechno začal.

Lord Nors zalapal po dechu, chytil se oběma rukama za hruď, zhroutil se a na místě zemřel. Royce nečekal, až se diváci vzpamatují, otočil se a razil si cestu davem.

Ozvalo se zadunění rohu a desítky vojáků se daly do pronásledování. Slyšel, jak za ním dusají, nabírají rychlost. Jenže Royce měl náskok – a byl rychlý. Zaplavila ho jeho zvláštní moc a on je nechal všechny daleko za sebou. Tu si všiml koně, vyskočil mu na hřbet, kopl ho do slabin a v příští chvíli už tryskem uháněl pryč z téhle zablácené vesnice směrem do otevřené krajiny. Daleko, daleko odsud.

Navzdory sám sobě se jednou přece jen ohlédl.

A poslední, co spatřil, než nadobro zmizel, byla Genevievina tvář, jež ho pozorovala s bolestí v očích. S bolestí, kterou cítil v srdci on, se to ovšem ani nedalo srovnávat.

Kapitola třicátá sedmá

Genevieve stála osamocená na ochozech hradu, rozhlížela se po okolní krajině a plakala. V životě si nepřipadala tak přemožená emocemi. Zmítala se v ní hotová směsice protichůdných pocitů: radost, že opět spatřila Roycovu tvář a mučivá bolest a zoufalství, když viděla zrazený výraz v jeho očích. Ten pohled jí zlomil srdce. Ponese si ho s sebou po zbytek života. Měl v sobě tolik obvinění a beznaděje.

Takovou zradu.

Kéž by tak měla minutu, aby mu vysvětlila, o co se pokouší a proč. Aby mu mohla říct, že to všechno dělá pro něho.

Jenže neměla ani minutu. Utekl do davu a ona sledovala, jak odchází, zatímco se jí srdce tříštilo na kusy. Nevěděla, co bylo horší: sledovat ho v té příšerné situaci, kdy musel zápasit v Jámách, nebo pozorovat, jak znovu mizí.

Genevieve stála na místě a tiše vzlykala. S pohledem upřeným do krajiny si přála, aby se mohla vrátit v čase a udělat všechno jinak. Dala by cokoliv na světě, jen aby si s ním mohla na minutku promluvit a vše mu vysvětlit.

Teď už ale bylo příliš pozdě. Royce byl pryč – a tentokrát nejspíš navždycky.

Vévoda pozvedl zbraně, odhodlaný Royce najít a pomstít svého mrtvého otce. Svolal malou armádu a spolu se svými muži prahnul po krvi. Místní urození a lordi se k němu sbíhali z celého kraje, aby mu pomohli Royce vypátrat. Nebude mít kam utéct. I nyní Genevieve viděla, jak přes pole tryskem uhání malé skupinky vojáků, rozjíždí se do všech stran a u nohou jim štěkají psi. Každou chvílí duli na rohy a ona měla při každém takovém zadutí pocit, jako by jí do srdce vráželi nůž.

Genevieve přemítala, jak to asi všechno skončí. Kéž by tak mohla celou situaci nějak změnit, udělat něco jinak. Dopustila se omylu? Myslela, že pokud se stane urozenou, pomůže tím Roycovi. Ale možná že se pletla. Co z toho nakonec vzešlo dobrého? Nepovedlo se jí ani osvobodit jeho bratry.

Nyní si uvědomovala, že by udělal lépe, kdyby se touhle cestou nikdy nevydala. Kdyby nikdy nepřišla za Altforem do komnaty. Kdyby Royce za těchto okolností nikdy neviděla. V tom případě by aspoň jejich poslední vzájemný pohled byl plný čisté lásky a zakončil by jejich vztah v dokonalé harmonii.

Teď byl pošpiněn, od základů zničen.

Genevieve přistoupila ke kraji ochozu, naklonila se a odhadovala, jak daleko by padala. Srdce jí v hrudi bušilo jako o závod. Proč má bez Royce ještě žít?

Tentokrát to udělá.

Genevieve se chytila mramorového zábradlí a začala se na něj šplhat, aby mohla skočit – když tu se za ní náhle ozvaly rychlé kroky.

Otočila se a spatřila, jak se k ní žene rozrušený poslíček. Celý udýchaný jí podával svitek pergamenu a přerývaně se jí snažil předat svou zprávu.

„Má… paní,“ sípal. „Kde je vévoda? Mám pro něj a jeho muže velice naléhavou zprávu. Týká se to Royce.“

Při zvuku jeho jména Genevieve ztuhla jako přikovaná. Jen tohle jediné slovo ji mohlo přimět, aby se odvrátila od zábradlí.

Zahleděla se na muže a uvnitř se celá chvěla.

„A copak to je, že se to týká Royce?“ zeptala se pomalu, pečlivě volila slova a nutila se ke klidu.

„Viděli… ho,“ pokračoval posel. „Na východním hřbetě Severního polesí. Musím tu zprávu doručit vévodovi, než bude příliš pozdě!“

Genevieve náhle něco napadlo a srdce jí poskočilo nadějí: možná že Roycovi přece jen může pomoct. Mrtvá nebude nikomu nic platná. Třeba ale ještě není příliš pozdě. Třeba nakonec udělala dobře, že se do téhle rodiny urozených přivdala. I kdyby se to vyplatilo jen v tomhle jediném okamžiku, pak to stálo za to. Nabízela se jí druhá šance. Byl to dar milosti, jako kdyby z nebe slétl anděl, aby ji zachránil před sebou samou.

Genevieve k poslíčkovi zvolna přistoupila, natáhla se a svitek si od něj vzala. Sklopila k němu oči a prohlédla si ho; byl těžší, než čekala, zalitý pečetí. Držel se jí v ruce moc příjemně.

„Zrovna se za vévodou chystám,“ pronesla odměřeně, „předám mu ho osobně.“

Poslovi očividně spadl kámen ze srdce. Uklonil se.

„Děkuji ti, vévodkyně.“

Otočil se a odběhl někam zpátky do hradu.

Genevieve rozlomila pečeť, rozvinula svitek a dala se do čtení. Psalo se tam to samé, co už jí posel sdělil. Věděla, že jestli vévodovi tuhle zprávu zatají, bude ji to stát život. Pokud jí na to někdy přijdou, oběsí ji nebo ji budou mučit, dokud ji nezabijí. Stejně tak věděla, že se vévoda jednoho dne tak či onak dozví, co provedla. Že mu posel přinesl zprávu. Že mu svitek zabavila.

Jednoho dne se jí pomstí a ona přijde o život.

Jenže ten den nebude dnes.

Genevieve se opět zadívala do krajiny, zvedla svitek nad zábradlí a pomaloučku ho začala trhat na malinkaté kousíčky.

Bylo to skvělý pocit. Sledovala, jak útržky pergamenu padají, snáší se do polí a dopadají tam, kam se ještě před chvílí chtěla sama vrhnout. S každičkým utrženým kouskem se cítila lépe a lépe. Konečně se mohla i ona obětovat pro Royce.

Royci, pomyslela si. Miluji tě.

NYNÍ V PŘEDPRODEJI!

POUZE UDATNÍ

(Cesta oceli – kniha druhá)

„Morgan Rice to znovu dokázala! Vytvořila silnou sestavu postav a vykouzlila další magický svět. POUZE KDO JE HODEN je kniha plná intrik, zrad, nečekaných přátelství a vůbec všech skvělých ingrediencí, díky nim si budete vychutnávat každou otočenou stránku. Tenhle příběh je nabitý akcí a při jeho četbě se nebudete moct odtrhnout.“

– Books and Movie Reviews, Roberto Mattos

Od Morgan Rice, nejprodávanější autorky CESTY HRDINY (zdarma ke stažení s více než 1 000 pětihvězdičkovými recenzemi), přichází nová strhující fantasy série.

V knize POUZE UDATNÍ (Cesta oceli – kniha druhá) je sedmnáctiletý Royce na útěku a bojuje o svou svobodu. Znovu se setkává s farmáři ze své vesnice, aby se pokusil zachránit své bratry a nadobro uprchnout.

Genevieve mezitím odhaluje šokující tajemství, jež změní zbytek jejího života. Stojí před rozhodnutím, zda riskovat vlastní život, aby zachránila ten Roycův – ačkoli ten věří, že ho zradila.

Aristokracie chystá válku proti poddaným, které může zachránit jenom Royce. Jenže Roycova jediná naděje spočívá v jeho tajemných silách – silách, o nichž si není jistý, zda je ještě má.

POUZE UDATNÍ vypráví epický příběh o přátelství a milencích, o rytířích a úctě, o zradě, osudu a lásce. Je to příběh o udatnosti a vtahuje nás do světa fantazie, do kterého se zamilují všechny čtenáři i čtenářky všech věkových kategorií.

Třetí kniha v sérii – POUZE PŘEDURČENÍ – je nyní rovněž k dispozici v předprodeji.

POUZE UDATNÍ

(Cesta oceli – kniha druhá)

Věděli jste, že jsem napsala několik sérií? Pokud jste je ještě všechny nečetli, klikněte na obrázek níže a stáhněte si jejich začátky!

Knihy od Morgan Rice

OLIVER BLUE A ŠKOLA PRO VIDOUCÍ

KOUZELNÁ TOVÁRNA (Kniha č.1)

KOULE KANDRY (Kniha č.2)

OBSIDIÁNI (Kniha č.3)

OHNIVÉ ŽEZLO (Kniha č. 4)

INVAZNÍ KRONIKY

VYSÍLÁNÍ (Kniha č. 1)

PŘISTÁNÍ (Kniha č. 2)

STOUPÁNÍ (Kniha č. 3)

CESTA OCELI

POUZE KDO JE HODEN (Kniha č. 1)

POUZE UDATNÍ (Kniha č. 2)

TRŮN PRO SESTRY

TRŮN PRO SESTRY (Kniha č. 1)

DVŮR PRO ZLODĚJE (Kniha č. 2)

PÍSEŇ PRO SIROTKY (Kniha č. 3)

ŽALOZPĚV PRO PRINCE (Kniha č. 4)

KLENOT PRO ŠLECHTU (Kniha č. 5)

POLIBEK PRO KRÁLOVNY (Kniha č. 6)

KORUNA PRO ZABIJÁKY (Kniha č. 7)

SPONA PRO DĚDICE (Kniha č. 8)

KORUNY A SLÁVY

OTROKYNĚ, BOJOVNICE, KRÁLOVNA (Kniha č. 1)

TULAČKA, VĚZEŇKYNĚ, PRINCEZNA (Kniha č. 2)

RYTÍŘ, NÁSLEDNÍK, PRINC (Kniha č. 3)

REBEL, PĚŠEC, KRÁL (Kniha č. 4)

VOJÁK, BRATR, ČARODĚJ (kniha č. 5)

HRDINKA, ZRÁDKYNĚ, DCERA (kniha č. 6)

VLÁDCE, RIVAL, VYHNANEC (kniha č. 7)

VÍTĚZ, PORAŽENEC, SYN (kniha č. 8)

KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKŮ (Kniha č. 1)

VZESTUP STATEČNÝCH (Kniha č. 2)

TÍHA CTI (Kniha č. 3)

FALEŠNÁ CHRABROST (Kniha č. 4)

ŘÍŠE STÍNŮ (Kniha č. 5)

NOC ODVÁŽNÝCH (Kniha č. 6)

ČARODĚJŮV PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha č. 1)

POCHOD KRÁLŮ (Kniha č. 2)

OSUD DRAKŮ (Kniha č. 3)

POKŘIK CTI (Kniha č. 4)

SLAVNÁ PŘÍSAHA (Kniha č. 5)

ÚTOK CHRABRÝCH (Kniha č. 6)

OBŘAD MEČŮ (Kniha č. 7)

MOC ZBRANÍ (Kniha č. 8)

NEBE KOUZEL (Kniha č. 9)

MOŘE ŠTÍTŮ (Kniha č. 10)

PANOVÁNÍ OCELI (Kniha č. 11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č. 12)

VLÁDA KRÁLOVEN (Kniha č. 13)

BRATRSKÁ PŘÍSAHA (Kniha č. 14)

SEN SMRTELNÍKŮ (Kniha č. 15)

RYTÍŘSKÉ KLÁNÍ (Kniha č. 16)

DAR BITVY (Kniha č. 17)

TRILOGIE PŘEŽITÍ

ARÉNA JEDNA: OTROKÁŘI (Kniha č. 1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č. 2)

ARÉNA TŘI (Kniha č. 3)

UPÍŘÍ ŽURNÁLY

PROMĚNĚNÁ (Kniha č. 1)

MILOVANÁ (Kniha č. 2)

ZRAZENÁ (Kniha č. 3)

PŘEDURČENA (Kniha č. 4)

ŽÁDANÁ (Kniha č. 5)

O Morgan Rice

Morgan Rice je autorkou epické fantasy ságy ČARODĚJŮV PRSTEN, která obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sága bestsellerem číslo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem číslo jedna také její další ságy, jako jsou: série UPÍŘÍ ŽURNÁLY, obsahující 12 knih; série TRILOGIE PŘEŽITÍ, postapokalyptický thriller; epické fantasy série KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ, skládající se ze šesti knih; a také epické fantasy ságy KORUNY A SLÁVY, skládající se z osmi knih; epické fantasy ságy TRŮN PRO SESTRY sestávající z osmi částí; nové sci-fi série INVAZNÍ KRONIKY sestávající ze čtyř knih, jejichž počet dále roste; a nové fantasy série OLIVER BLUE A ŠKOLA PRO VIDOUCÍ, sestávající zatím ze tří knih, jejichž počet dále roste a nové fantasy série CESTA OCELI, sestávající zatím ze tří knih, jejichž počet dále roste. Autorčiny knihy jsou dostupné v tištěné i audio verzi, a byly přeloženy do více než 25 jazyků.

Morgan se ráda zajímá o názory svých čtenářů, takže se prosím nezdráhejte navštívit její webové stránky www.morganricebooks.com, kde se můžete přidat do seznamu kontaktů, získat knihu zdarma, stejně jako další akční bonusy, stáhnout si zdarma aplikace, mít přehled o posledních novinkách, přidat se na autorčin Facebook či Twitter, a jednoduše být s Morgan v kontaktu!